Zážitek z kabiny
Výška kabiny, ze které koukáte kamioňákovi do očí a tramvajákovi na pleš, je impozantní. Najednou vidíte, co je za plotem nebo protihlukovou bariérou v místech, kterými denně jezdíte osobákem.
MADHOUSE Roadbook
Výška kabiny, ze které koukáte kamioňákovi do očí a tramvajákovi na pleš, je impozantní. Najednou vidíte, co je za plotem nebo protihlukovou bariérou v místech, kterými denně jezdíte osobákem.
Velké auto nesmí jet tak rychle jako obytný van nebo karavan do 3,5 t (ale omezovač tam není, takže… ).
U všech kategorií ale platí: dobrodružství začíná už prvním otočením kol na stanovišti. Jestli dojedeme k moři o pár hodin později, ovlivňuje zpravidla to jen to, jak dlouho ráno snídáme.
Kamarád Radim jede do Chorvatska někdy 4 dny, někdy 10 — a my to máme stejně. Cestou čekají neskutečné zážitky a romantická místa, skvělé jídlo, úžasné výhledy. Byla by škoda se o to připravit — navíc ještě jen kvůli horku a zbytečně slané vodě
Výhodu velkého auta nejvíc oceníte ne venku pod markýzou na lehátku, ale uvnitř. Klimatizace v horku nebo naopak podlahové topení v mrazu, neskutečný prostor a především ticho a zenový klid jako doma… Ten klid je tedy většinou ještě daleko větší
MADHOUSE má 5 míst na jízdu a dvě postele s ISOFIXem. Ale platí důležité pravidlo, které si s kamarády často opakujeme a mělo by se tesat zlatým písmem do kamene.
Vzniklo před pár lety na Strojírenském veletrhu v Brně, kdy se dvě mladé slečny ptaly majitele sousedního lineru:
„A Jirko, pro kolik je to velké auto lidí?"
Bez zaváhání odpověděl:
„Pro jednoho!"
Jirka je velký sympaťák, úspěšný a mimořádně moudrý muž. Tehdy tam stál ještě s Concorde Centurion — dvě nápravy, 18 t, garáž na auto, podvozek MB Actros. Řekl „Pro jednoho." Pamatujte si to.
(Mimoto Jirka jde teď do většího auta, protože to je jediná logická cesta vpřed — pokud na cestách platí nějaká omezení, tak jen pro posádky menších vozů…)
Zvláštní poklonu za odvahu si zaslouží řidiči souprav s obytným přívěsem — neskutečná délka, obtížná manévrovatelnost, většinou nedostatek výkonu. Vody zpravidla málo, nebo na cestu radši žádná — kvůli hmotnosti. A když je potřeba na záchod, jde se od volantu z auta ven — když prší, tak s deštníkem. U nás se jde suchou nohou a kolem ledničky.
Jsou to prostě srdcaři. A zaslouží si obdiv.
Liner s rozvorem cca 5,5 m se v případě potřeby otočí na okresce — a nikdo netroubí. (Pokud snad ano, je to to jediné, co může ve své zoufalé situaci dělat )
Každopádně je úplně jedno, jestli jedeme velkým nebo malým autem, jdeme pěšky, spíme ve střešním stanu, pod širákem nebo na sklopených sedačkách — jsme venku, máme zážitky a o nic jiného nejde.
Posledně v Německu u jezera vedle nás zaparkoval Vídeňák se stařičkou kachnou (Citroën 2CV) — vyndal sedačku řidiče, posadil ji na zem vedle auta, v moka konvičce na lihovém vařiči si udělal kafe a koukal na úplně stejné jezero — a jeho štěstí nebylo o nic menší než to naše s espressem z porcelánu. Dokonce možná naopak…
Pro navigování používáme systémy specializované na velká auta. Vestavěný systém Alpine je jen pro geeky, takže my máme iPad Pro 13" na palubní desce a na něm spuštěnou navigaci Sygic Truck.
Sygic hlídá podjezdné výšky mostů, zákazy kvůli hmotnosti atd. — se střídavou spolehlivostí… (Někdy je objížďka zbytečná, protože ač je v systému nastavený obytný vůz, navigace se chová jako by to byl náklaďák.)
S přiblblou implementací reálné dopravní situace v Sygicu (placená příplatková funkce s kvalitou limitně blízkou nule) dle nálady tedy zpravidla ještě paralelně běží na pozadí „standardní" navigace Google, Apple, nebo…